Dana Švejdová, která pracuje na pozici fakturantky o sobě s humorem říká, že patří mezi inventář firmy. Jaký je její vztah k moderním technologiím a co pro ni byla v pracovním životě výzva?

Jak jste se v SDZP družstvu ocitla?

Moje předchozí práce byla dost fyzicky náročná, pracovala jsem ve velkoskladu papíru, kde jsem si při manipulaci s těžkou paletou poškodila plotýnky a musela jsem jít marodit. Bylo jasné, že takovou práci už dělat nemohu, a tak jsem skončila na Úřadu práce. Byla jsem tam poměrně dlouhou dobu, přes dva roky, a proto mi nabídli rekvalifikaci, kterou realizovalo právě družstvo, které mi poté nabídlo i práci. Nastoupila jsem na prvního dubna roku 2005, takže za pár let tady oslavím 20. výročí.

Jaká je Vaše původní specializace?

Já jsem studovala zemědělskou školu, v pěstitelském oboru, ale po maturitě jsem se vdala, přišly děti a k této profesi jsem se pak už nikdy nedostala. V družstvu jsem na samém počátku začínala jako recepční na zdravotním středisku v České Kamenici a organizovala logistiku sanitek. Tato pozice ale časem zanikla, a tak mi nabídli pozici fakturantky. Pro mě to byl úplně nový obor a navíc, osoba, za kterou jsem nastupovala, tehdy odešla předčasně, než bylo v plánu, a tak jsem do toho musela skočit opravdu “po hlavě”. Program Pohoda jsem tenkrát viděla poprvé v životě, navíc nejsem zrovna technologický nadšenec, takže to pro mě byly velmi krušné chvíle. Přiznám se, že byly momenty, kdy jsem to chtěla i vzdát. Nicméně kolegové se mi snažili pomoci, jak mohli a byli mi oporou, takže jsem se “kousla” a nakonec to zvládla.

Co děláte v družstvu nyní? 

Moje náplň práce je takový mix různých aktivit. Já tomu říkám, že jsem taková “děvečka pro všechno”. Začátek a konec měsíce se točí kolem provozní dokumentace, takže hlavně výpisy a faktury, ale jinak pomáhám se vším, co spadá pod provoz a celkově pracovní prostředí družstva. Když je potřeba, nebojím se vyhrnout rukávy a jít řešit třeba kotel. Nedávno jsme se stěhovali do nového prostředí, takže jsem i hodně pomáhala s realizací celého přesunu a zařizováním nového prostoru. 

Máte nějaké profesní ambice?

Mě moje pracovní náplň opravdu baví. Ráda si dělám legraci, že patřím už mezi inventář firmy. Tím, že je moje práce velmi pestrá, tak ale nemám žádné velké ambice postupovat výše, protože se učím nové věci, tak nějak přirozeně a postupně s vývojem firmy. 

Jste otevřená novým technologiím?

Jak jsem zmiňovala, nadšenec zrovna nejsem, vlastně tak trochu v práci brblám s příchodem každé novoty, ale nakonec se vždy přizpůsobím a naučím se s ní fungovat. Na druhou stranu mě hodně baví novinky v oblasti technologií, které jsou hravé. Nedávno jsme ve firmě hráli s virtuální realitou a ta mě naprosto nadchla.

Co Vás v práci i v osobním životě nejvíce motivuje?

V práci je to určitě náš kolektiv. Mám to štěstí, že se mohu do práce těšit. Nedokážu si představit, že bych musela každé ráno vstávat s pocitem staženého žaludku nebo nechutí, jak to někteří lidé mívají. S děvčaty z personálního jsme sladěný tým, vycházíme si vstříc a za to jsem opravdu moc vděčná. Co se týče mého soukromí, tak tam je jednoznačně mým motorem rodina. 

Co Vás baví ve volném čase?

Já jsem takový Ferda mravenec – práce všeho druhu. V létě trávím nejvíce času na zahrádce, kde sázím a pěstuji a v zimě, kdy příroda spí, tak je ze mě amatérská švadlena a šiju pro své vnoučky. Bundy, kalhoty…prakticky ušiji cokoliv, co potřebují. Manžel je často pracovně mimo, takže jsem se naučila i takové ty “mužské práce”. S kapajícím kohoutkem nebo skřípajícími dveřmi si také umím poradit. Ale co se týče takového toho “nicnedělání”, tak to mě nejvíce baví četba červené knihovny.