Láďa je novopečeným bakalářem a jeho studijní příběh inspiruje i dojímá. Jaké překážky překonal a na co rád vzpomíná?

Co Vás motivovalo ke studiu, proč jste si vybral obor Sociální práce?

Moje cesta během studia byla poměrně trnitá, nejprve jsem studoval obor Ekonomika a management, také na FSE UJEP, ale zhruba po roce jsem zjistil, že to není pro mě. Nástup covidové pandemie mi to také potvrdil. Jelikož jsem ale člověk, který nemá rád nic nedělání, řekl jsem si, že zkusím ještě obor Sociální práce, který mě velmi „chytl“ a našel jsem se v něm. Uvědomil jsem si, že mě mnohem více než peníze, zajímají lidé. Což jsem tedy věděl i dříve, ale zde se mi to potvrdilo.

Jak náročné bylo skloubit studium, nemoc a práci dohromady?

Občas to bylo velmi náročné, ale jak SDZP družstvo, tak i škola mi vždy vyšla určitým způsobem vstříc a díky této podpoře se to tedy zadařilo, za což moc děkuji.

Dlouhodobě se v sociální sféře pohybujete, jak vnímáte střet studijní teorie a Vaší praxe v této oblasti?

Úplně bych to nenazval střetem, ale jakýmsi nesouladem. Kdyby praxe fungovala tak, jak se teoreticky učíme ve škole, bylo by to moc krásné. Bohužel k tomu chybí finance, motivace pracovníků a leckdy i klientů. Je pravdou, že během studia jsem absolvoval i několik praxí, tudíž jsem mohl nahlédnout do mnoha jiných služeb a viděl jsem velké prostory ke změnám, stejně tak tyto příležitosti vidím v celkovém směřování sociální politiky nejen na úrovni města Děčín, ale celého státu. Tak co se pokusit to nějak změnit?

Co bylo na celé studijní cestě nejtěžší?

Vnitřní boj a nechuť napsat bakalářku. Jsem poměrně dobrý spisovatel a psát seminární práce mě vždy bavilo, bohužel bakalářská práce mi to trochu zkomplikovala a musel jsem hledat motivaci, jak například od kamarádů a rodiny, tak u svého šéfa Martina Pence či vedoucího mé bakalářské práce pana docenta Kuchaře nebo u jiných vyučujících. Pak jsem si k tomu ale sedl a šlo to úplně samo, a troufám si tvrdit, že se mi ta práce i povedla.

Co Vám pomáhalo jít dál a nevzdat to?

Velké díky patří mým přátelům, kteří mě vždy podpořili a navzájem jsme se utěšovali a podporovali. Stejně tak jako vyučující, se kterými jsem si za ty tři roky vybudoval poměrně úzké a přátelské vazby.

Na co naopak vzpomínáte rád?

Na všechno. Na to těžké i na to zábavné. Je to teprve pár týdnů, co jsem dokončil studium a už bych se vrátil zpátky. Škola a vzdělávání v mém životě vždycky hrálo zásadní roli. V budoucnu by měli na univerzitě otevírat navazující magisterský program, tak uvidíme, jestli budu ve studiu pokračovat. Ze strany univerzity jsem dostal lákavou nabídku.

Co nejzásadnějšího Vám studium přineslo?

To je záludná otázka, protože toho je fakt hodně. Dobré přátelé, nový pohled na svět, orientaci v sociální politice a sociální práci, krásné vzpomínky. Přiznám se, že mě tohle zamyšlení dojímá.

Která oblast ve studiu (předmět) Vás zaujala nejvíce a proč?

Stejně těžká otázka, jako ta předchozí. Velmi často vzpomínám na volitelný kurz s profesorem Vaskou, který se zaměřoval na asertivitu a sebepoznání. Jednak byl přínosný pro mě jako člověka, protože mě v této oblasti posunul a zároveň jsem poznal člověka, který měl nejvyšší možný akademický titul a dokázal se k nám chovat, jako by byl náš „kamarád/společník“. Měl jsem pocit, jako bychom byli na stejné úrovni a bylo to moc milé. Důležité také byly hodiny s Mgr. Petrů, která mě do celé sociální práce svým způsobem zasvětila, ať se jedná o individuální či skupinovou práci, krizovou intervenci a další. A nakonec nesmím opomenout doktorku Laštovkovou, pro kterou jsem pracoval také jako pomocný vědecký pracovník a znalosti jsem získal, jak v předmětech sociologie, marginalizované skupiny, ale také právě při výkonu této pomocné síly. Samozřejmě i zbytek katedry má pro mě velkou hodnotu a naučili mě mnoho důležitého do praxe, ale toto považuji za nejvíce zásadní.

Co má, podle Vás, umět dobrý sociální pracovník?

Být oporou a podporou klienta, měl by ho umět nasměrovat a motivovat, měl by umět aktivně naslouchat a samozřejmě být vůči zaběhlému systému kritický a snažit se ho nastavit ve prospěch klientů, aby správně fungoval. Zapomenout také nesmím na zahození předsudků, ochotu se dále vzdělávat a zkoušet nové věci. Určitě by měl být schopen si přiznat své vlastní limity a i to, že je jen člověk, který dělá chyby a také občas potřebuje poradit.

Máte za sebou dobu ležení ve skriptech a studijních materiálech, co plánujete nyní, nebude Vám to chybět?

Já zase tolik v tom učení neležel. Razím heslo, že co jsem se nenaučil za tři roky se za měsíc či týden nenaučím. Myslím, že na zkoušky jsem byl velmi dobře připravený, protože jsem se celé tři roky zapojoval do výuky a chodu katedry a fakulty, čerpal jsem různé informace z článků, ale třeba i filmů a seriálů, dobře jsem se naučil orientovat ve všem potřebném, a nakonec jsem to zúročil. Nyní plánuji zaměřit se na práci a trochu více rozjet sociální oddělení tady u nás v SDZP, snad se mi to zadaří, představy jsou velkolepé. Zároveň pořád spolupracuji s univerzitou a podporuji své kolegy, kteří ještě studují. Takže jsem z toho „kola“ vlastně stále ještě nevypadl.

Co byste vzkázal svým kolegům, kteří uvažují o dalším studiu?

Jdeme do toho? 😊