Alexandra je při telefonování jako ryba ve vodě, zprvu se příliš na práci operátorky netvářila, nakonec ji ale úspěšně, jako zaměstanec SDZP družstva už 7 let vykonává.

Jak jste se do SDZP dostala?

Zhruba před deseti lety mi diagnostikovali roztroušenou sklerózu, kvůli které jsem musela opustit svou původní profesi úřednice na plný úvazek. Protože jsem ale nechtěla doma sedět se založenýma rukama, na doporučení známé jsem družstvo kontaktovala a tady mi právě nabídli práci v telefonickém centru. Výhoda byla, že si mohu práci přizpůsobit dle svých potřeb a časových možností. I tak se mi ale příliš do této práce nechtělo, protože jsem si myslela, že na to nejsem vhodný typ. 

Co vás nakonec přesvědčilo, že jste u této profese zůstala?

Výsledky! Povedlo se mi plnit náš plán a když se daří, tak jsem motivovaná. Naše pracovní náplň je dost pestrá a s tím je spojena i nutnost vzdělávání, tak abychom mohli o různých projektech informovat. Učení se novým věcem mě moc baví, mám tak mnohem širší rozhled. Aktuálně fungujeme jako informační podpora k dotačním programům, takže to je hezká práce, kdy mám dobrý pocit, že mohu lidem pomoci a má smysl. Navíc jsem si oblíbila náš kolektiv a obecně i přístup družstva k zaměstnancům, takže nebyl a není důvod cokoliv měnit.

Po sedmi letech v jednom oboru, je z vás už ostřílený matador, dokážete své know how v týmu předat?

Máme velmi přátelský tým, kde je přirozené si navzájem pomáhat, podporovat se být si oporou v těžkých chvílích. Pokud někdo o radu stojí, ráda se o své zkušenosti podělím. Vše je ale přirozené a vyloženě hierarchie dle odpracovaných let tady neplatí.  

Roztroušená skleróza je vážná diagnóza, jak se léčí?

Před deseti lety, kdy jsem se o své nemoci dozvěděla, to bylo velmi krušné, protože dostupná léčba nebyla tak účinná. Naštěstí je naše zdravotnictví natolik progresivní, že dnes jsou úplně jiné možnosti. Dostala se do MS centra v Teplicích, kde mi  nasadili biologickou léčbu ve studiích a po ní se cítím dobře.

Jak jste zvládla covidové období? S vaší diagnózou jste nejspíš patřila mezi ohroženější jedince… 

Pro mě i pro všechny to bylo dost složité období, které dost lidem zkomplikovalo život. Já jsem nemoc prodělala dvakrát a kupodivu jen s lehkými příznaky. Celou situaci jsem brala jako příležitost k zamyšlení se nad současným chováním společnosti. Na druhou stranu, mi to ale přineslo nový projekt v práci, o kterém se mluvila a který mě opravdu naplňuje.

Co vás v těžkých chvílích nejvíce motivovalo a motivuje?

Nejvíce mi pomáhá má víra v Boha. Každý den jsem vděčná že mohu vstát, hýbat se, pracovat a být se svou rodinou. S manželem jsme vychovali dvě dcery a rodina je to, co mi nejvíce dělá radost. Z jedné z dcer bude učitelka dějepisu a češtiny a jsem na ní moc pyšná.

Co vás ještě těší ve volném čase?

Nejraději trávím čas s rodinou na procházkách v přírodě, ráda si zaplavu nebo zajdu do kavárny, restaurace a také mám slabost pro české detektivní seriály. Moc mě bavilo sledovat Policii Modrava, Specialisty nebo Devadesátky. Bývám často unavená a sledování detektivky je fajn způsob, jak relaxovat.