Jak vidí umělou inteligenci v kontextu sociálního podnikání Martin Penc?

Dnes je velkým tématem umělá inteligence (AI). Mnoho lidí má obavy z toho, co přinese, jiní v ní vidí nástroj, který lidstvu pomůže otevřít další dveře. O tom, proč se nebát pracovní budoucnosti a na co se připravit, jsme si povídali s provozním ředitelem družstva SDZP Martinem Pencem.

1. Martine, v SDZP se často mluví o tom, že technologie jsou naší konkurenční výhodou. Jak se díváte na aktuální „nastupující éru“ umělé inteligence?

Dívám se na ni s respektem, ale beru ji optimisticky. Za těch téměř 25 let, co se věnujeme sociálnímu podnikání, jsme viděli už mnoho technologických vln. Digitalizace nám umožnila zapojit i klienty, u kterých to dříve šlo jen obtížně. AI je pro nás prostě další digitální nástroj. Není to nepřítel, ale pomocník, který nám umožní dělat naši práci chytřeji a efektivněji. Lidé na některých pracovních pozicích se budou muset přizpůsobit více než jiní. To pro nás ale není novinka.

2. Ve společnosti se objevují obavy, že AI připraví lidi o práci. Co byste jim vzkázal?

Rozumím těmto obavám, jsou lidské. Ale realita je taková, že snadné práce ubývá a trh 21. století vyžaduje neustálý posun. AI dokáže mnoho činností automatizovat, a to jsme stále ještě na začátku. Co ale zatím nedokáže nahradit, je nápaditost, lidský úsudek, kontext a zkušenosti. Právě jedinečnost našeho uvažování nás oproti AI pořád odlišuje. Naše partnerství stojí na kvalitě, lidskosti a dlouhodobě budovaných vztazích. AI brzy pronikne do většiny „koutů“ firemního prostředí, ale ne vždy a všude to bude podle mého názoru žádoucí. Být natolik závislý na technologiích třetích stran nikdy nebylo úplně ku prospěchu. Naše běžná „lidskost“ začne být brzy tou největší přidanou hodnotou.

3. Znamená to tedy, že se budeme muset zase všichni učit něco nového?

Ano, a to je v SDZP naše priorita číslo jedna. Vzdělávání u nás boří mýtus, že handicap znamená stagnaci. Investujeme do IT kurzů a rekvalifikací, abychom zvyšovali sebevědomí i hodnotu našich zaměstnanců. Celoživotní vzdělávání je klíčem k tomu, abychom nebyli jen těmi, kdo práci vykonávají, ale těmi, kdo technologiím rozumí a ovládají je.

4. Jak konkrétně může AI pomoci přímo lidem se zdravotním postižením?

V této oblasti vidím obrovský potenciál. AI může v základu fungovat jako všestranný asistent, který pomáhá s tvorbou textů, překonáváním komunikačních bariér nebo efektivní organizací práce. Naším cílem je, aby díky těmto technologiím mohli lidé s handicapem vykonávat i vysoce odborné činnosti.

Pokud nám moderní nástroje uvolní ruce od rutinních úkolů, získáme více prostoru pro kreativitu a řešení složitějších problémů – tedy v oblastech, kde jsme jako lidé stále nezastupitelní. Je pravdou, že s nástupem AI o určité zajeté postupy a jistoty přijdeme, ale zároveň se nám otevírají zcela nové dveře. Musíme na to být jen připraveni.

Praktický příklad z naší zkušenosti v SDZP: V družstvu jsme testovali pokročilé modely pro generování hudby a videa. Výsledky jsou fascinující a zároveň trochu zneklidňující. Ukázalo se, že v podstatě „z fleku“ můžeme tvořit profesionální skladby různých žánrů včetně videoklipů, aniž bychom k tomu potřebovali špičkové vybavení nebo hudební vzdělání. Pro člověka s fyzickým omezením, který by dříve nemohl ovládat hudební nástroj, to znamená, že se může stát plnohodnotným tvůrcem. Tato demokratizace talentu je v dobrém slova smyslu až děsivá, ale pro inkluzi představuje neuvěřitelnou příležitost.

5. SDZP se prezentuje jako „bezpečný přístav“. Je v tomto přístavu místo i pro ty, kteří k technologiím zatím nemají vztah?

Určitě ano. Naše portfolio služeb je záměrně velmi diverzifikované. Chceme, aby příležitost našel každý handicapovaný, který má chuť pracovat. Nikoho do ničeho nenutíme silou, spíše motivujeme. Vidíme, že i „digitálně konzervativnější“ kolegové během pandemie zjistili, že nové věci jim vlastně usnadňují život.

6. Často zmiňujete, že lidský faktor je pro SDZP zásadní. Neupozadí technologie naši „rodinnou“ kulturu?

Právě naopak. Díky digitalizaci a cloudovým službám můžeme nabízet velkou flexibilitu – home office a zkrácené úvazky jsou u nás normou. Technologie nám dávají svobodu. Můžeme mít porady v přírodě nebo se věnovat individuálním potřebám kolegů, protože nás nebrzdí zastaralá administrativa. Naše srdcařství a vzájemná opora jsou věci, které žádný algoritmus nenapodobí.

7. Co byste poradil kolegům, kteří cítí nejistotu z rychlého tempa změn?

Nebojte se ptát a zkoušet nové věci. V SDZP nikdo nezůstává stát stranou. Jsme komunita, kde se lidé učí společně překonávat své limity. Pokud cítíte, že vám v nějaké oblasti „ujíždí vlak“, přijďte za námi – od toho máme personálně-integrační oddělení a systém vzdělávání, abychom vám pomohli naskočit zpět.

8. Jak vidíte družstvo SDZP za dalších pět let v kontextu technologického pokroku?

Vidím nás jako moderní a sebevědomý podnik, který je lídrem v zapojování OZP do high-tech oborů. Chceme dál dokazovat, že handicapovaní mohou vykonávat odbornou práci s vynikajícími výsledky. Naše mise se nemění – mění se jen nástroje, kterými ji naplňujeme.

9. Máte na závěr nějaké motto, které by kolegy v této „době AI“ mohlo inspirovat?

Držím se výroku Henryho Forda, který máme i v našich vizích: „Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu.“ Pokud si budeme věřit a budeme se chtít posouvat, žádná technologie nás neohrozí. Naopak nám pomůže růst.