V rozhovoru se s námi Katka Štraicherová podělila o svou cestu do SDZP, o radosti i výzvy své pozice.

Jak dlouho jste ve firmě a jakou pozici vykonáváte?
V SDZP družstvo pracuji už více než pět let. Původně jsem nastupovala na rektorát jako doručovatelka, ale postupně jsem si vyzkoušela recepce na několika fakultách. Nakonec jsem zakotvila na Pedagogické fakultě v budově Hoření, kde působím na recepci už dva roky.

Jaká je Vaše původní profese? Co Vás k družstvu přivedlo?
Jsem vyučená elektrikářka, ale v oboru jsem nikdy nenastoupila. Hned po škole jsem šla na mateřskou dovolenou, která se díky třem dětem přirozeně protáhla. Už během mateřské jsem chodila na brigády a později pracovala ve fabrice na výrobě autodílů. Po šesti letech jsem ale musela skončit – začaly mě trápit problémy se zády a kyčlemi. Nechtěla jsem nechat manžela, aby sám táhl rodinný rozpočet, a navíc nejsem typ člověka, který by vydržel sedět doma s rukama v klíně.

Bylo snadné najít uplatnění jako OZP?
Popravdě – nástup do SDZP byl pro mě tak trochu poslední pokus. Moje předchozí zkušenosti s jinými sociálními podniky nebyly moc dobré, ne každý takový podnik je totiž opravdu sociální. Byla jsem skeptická a moc jsem nevěřila, že najdu práci, která půjde skloubit s mým zdravotním omezením. To se podepsalo i na mojí psychice – měla jsem pocit méněcennosti. O to víc si vážím, že se to povedlo a že jsem našla práci, kde mě berou takovou, jaká jsem.

Vzpomínáte si na svůj úplně první den ve SDZP? Co ve Vás tehdy převládalo – radost, nervozita, zvědavost?
Byla jsem hodně zmatená a nervózní. Jsem člověk, který změny úplně nemusí, a tak to pro mě byl velký krok. Naštěstí jsem měla velkou oporu v panu Pencovi, který má na starosti střediska UJEP. Od prvního dne mě uklidňoval a pomáhal mi. Díky jeho přístupu jsem se rychle zapracovala a když přišla první pochvala od vedení, byla to pro mě velká vzpruha.

Jaká je Vaše pracovní rutina?
V běžném provozu (mimo letní prázdniny) začínám směnu v šest hodin ráno. Budova fakulty v Hoření funguje v nepřetržitém provozu, protože zde jsou ubytovaní ukrajinští uprchlíci. Na začátku směny si vždy předávám informace s kolegyní z noční, abych věděla, co se dělo a co je potřeba ještě vyřešit. Moje práce zahrnuje evidenci a správu klíčů, poskytování informací studentům, vyřizování telefonátů a jejich přepojování. Jednou za měsíc také zpracovávám docházky pro kolegyně.

Je pro Vás tato práce náročná?
Samotná náplň práce není složitá, ale někdy bývají psychicky náročné situace – třeba když se v budově něco pokazí. Recepce je pak první místo, kam si lidé jdou postěžovat nebo zanadávat, a vy to musíte řešit. Chce to umět zachovat chladnou hlavu a poradit si i v nečekaných situacích. S příchodem ukrajinských uprchlíků například vznikla jazyková bariéra, kterou jsme vyřešili pomocí překladače v telefonu.

Kterou část své práce máte nejraději – a proč?
Úplně nejradši mám dny, kdy se nic nepokazí a nemusíme řešit žádné krizovky. To je opravdu pohodová směna.

Jak byste popsala tým, ve kterém pracujete?
Moje kolegyně jsou skvělé! Občas se v minulosti objevil někdo, kdo atmosféru v týmu úplně nenaladil, ale většinou takoví lidé dlouho nevydrží a problém se vyřeší sám.

Jak vnímáte SDZP družstvo?
Naše pracoviště je trochu mimo hlavní dění, ale firmu vnímám velmi pozitivně. Jsem ráda, že jsem její součástí. Když to čas a zdraví dovolí, ráda se účastním firemních akcí. A znovu musím vyzdvihnout pana Pence – jeho přístup a podpora pro mě hodně znamenají a ráda bych mu tímto poděkovala.

Sama jste OZP a Vaše kolegyně také. Jak byste popsala takovou spolupráci?
Ano, zdraví nás někdy omezuje a občas musíme k lékaři, což znamená i výpadky. Ale tahle práce nám umožňuje fungovat i v době, kdy se necítíme nejlépe. Navíc se tu daří pružně zastupovat kolegyně, když je potřeba.

Máte nějaký pracovní sen nebo cíl, který byste si časem ráda splnila?
Dlouhodobě mě zajímá psychologie, HR a firemní kultura. Pokud by se v této oblasti objevila příležitost, s radostí bych ji využila.

Jak relaxujete?
Ráda odpočívám u ručních prací – vyšívám, háčkuji a pletu. Nedávno jsme se přestěhovali do rodinného domu, takže teď trávím spoustu času na zahradě a péčí o zvířata. Máme slepičky a křepelky a péče o ně mě moc baví.