Rozhovor s Danou Popčákovou

Jaká je každodenní práce s lidmi? A jaké stinné stránky tato práce přináší? Zeptali jsme se přímo prokuristky a ředitelky personálního oddělení.

Co Vás do družstva přivedlo?

V družstvu pracuji už téměř 15 let , ale přiznám se, že se mi sem příliš nechtělo. Měla jsem za sebou pracovní odchod z jiné firmy a tak trochu nevěděla co s sebou. Rozhodla jsem se absolvovat rekvalifikační kurz na účetnictví, právě od družstva SDZP, který mi nabídl Úřad práce a po jeho ukončení mi tady v družstvu nabídli práci na pozici asistentky na personálním oddělení. Velmi jsem váhala, zda nabídku přijmout, protože mé zkušenosti s touto prací byly prakticky nulové. Potřebovala jsem ale jistou práci na plný úvazek, a tak jsem souhlasila. Shoda okolností, která zapříčinila rychlý odchod mé tehdejší nadřízené mě nakonec v této oblasti hodil přímo do tvrdé reality, protože dva měsíce po nástupu jsem se z asistentky stala personalistkou. To pro mě znamenalo hodiny a hodiny vzdělávání v pravidlech a zákonech, které jsou pro tuto pozici naprosto nezbytné. Ta pracovní náplň mě ale začala natolik bavit, že i když toho na mě bylo v některých chvílích až příliš, tak jsem to nevzdala a neutekla. Jen pro představu, jak se moje agenda rozrostla: když jsem nastupovala, družstvo mělo zhruba 57 zaměstnanců, dneska je to v určitých obdobích i trojnásobek.

Jste onkologickou pacientkou, co pro vás bylo motivující zapojit se do pracovního procesu?

Už od dětství jsem byla tak trochu soupeřivá. Nejprve jsem soupeřila se svou sestrou. Předháněly jsme se která z nás více ví, více toho umí nebo dokáže. Je pro mě proto naprosto přirozené nepropadnout stagnaci a neustále cítím vnitřní motor, který mě žene kupředu. Navíc jsem přesvědčená o tom, že lidé, kteří se svou nemocí sedí jen doma, tak mohou celé situaci jen přihoršit. Směřování myšlenek k práci a “jiným starostem”, mohou být i částečně lékem na jisté neduhy. Alespoň mně to pomohlo. Velmi mě totiž motivuje, když mohu být užitečná a lidem pomáhat.

Jaká je tedy Vaše práce? 

Různorodá. Je to dané různorodostí celého týmu zaměstnanců. Potvrzuji, že platí to, co se obecně říká, tedy že práce s lidmi může být i velmi složitá. Nicméně myslím si, že to je o tom, nalézt způsob, jak ke druhým najít cestu a pomoci jim nejen profesně, ale velmi často také v jejich osobním životě. Těší mě, když ve mně mají naši zaměstnanci takovou důvěru, že mě požádají o radu, která se týká i jejich osobního života. I přesto, že tuto práci dělám tak dlouho, tak mě nepřestane překvapovat, jak zásadní problémy lidé řeší a není to na nich vůbec znát. 

Co Vám naopak radost nepřináší?

Nerada se potkávám s lidmi, kteří vlastně práci ani nehledají, ale rovnou vás zahrnou argumenty a výmluvami, proč pro ně nabízená pracovní pozice není vhodná. Nebo když je zajímá pouze finanční odměna a neuvědomují si, že za to musí přinést určitou protihodnotu, kam patří nejen určité schopnosti a dovednosti, ale také být součástí týmu. 

Práce personalisty může být v určitých chvílích dost stresová, jak pracujete se stresem a jak odpočíváte?

Já osobně najdu nejvíce klidu a pohody v přírodě. Máme zahrádku, která mě přímo nabíjí a kde mohu pečovat o rostliny i jen tak relaxovat na lehátku. Nejvíce energie z přírody cítím na jaře kdy všechno kvete a pak také na podzim, kdy je vše nádherně barevné. Ty barvy jsou přímo pastvou pro oči.

Co je za Vás největší přidaná hodnota družstva?

Myslím si, že málokterý zaměstnavatel se takto věnuje zaměstnancům s OZP. Naše družstvo nabízí opravdu velkou škálu možností toho, co lze v profesní i sociální oblasti nabídnout. Navíc růst družstva je opravdu ohromný. Neustále získáváme projekty, o kterých jsme si mohli před pár lety nechat jen zdát. Jsou totiž náročnější a náročnější. Což je dobrá známka toho, že naši zaměstnanci neustále rostou a mají stále více schopností a dovedností, které mohou našim partnerům v projektech nabídnout. Je také skvělé, že lidé mohou pracovat v prostředí, ve kterém naleznou podporu a respekt. Skutečně rodinné prostředí firmy není jednoduché vytvořit. To se ale družstvu povedlo, proto tady lidé chodí do práce skutečně rádi.