Se Zuzanou Kopejskovou jsme si povídali o balancu mezi prací a rodinou i o profesním postupu.

Kde jste pracovala předtím, než jste nastoupila do SDZP?
Předchozímu zaměstnání jsem se věnovala dlouhých dvanáct let. Pracovala jsem jako prodavačka v obchodě s koženou galanterií. Byla to stabilní práce, ale už nějakou dobu jsem cítila, že bych se ráda posunula směrem k administrativě, která mě vždycky přitahovala.

Jak jste se o možnosti práce v SDZP dozvěděla?
Informaci o volné pozici mi předal manžel, který pracuje na stejném oddělení. Když jsem se dozvěděla, že se uvolnilo místo na podatelně rektorátu UJEP, neváhala jsem. Do SDZP jsem nastoupila v dubnu letošního roku.

Vzpomínáte si, jaký byl Váš první den v nové práci? Jaké to pro Vás bylo?
Byly to smíšené pocity. Na jednu stranu jsem se opravdu těšila, protože administrativa mě vždycky bavila a lákala, na druhou stranu jsem měla přirozeně i trochu obavy – člověk nikdy neví, co ho přesně čeká. Věděla jsem sice zhruba, co obnáší moje pracovní náplň, ale přesto jsem se první den cítila lehce nejistě a tak trochu „vyjukaná“. Naštěstí mi trvalo jen pár dní, než jsem se zorientovala a vše si sedlo.

Co Vás zaujalo na pozici recepční? Byla to spíše náhoda, nebo vědomé rozhodnutí?
Jak už jsem zmínila, o volné pozici jsem se dozvěděla od manžela a už v tu chvíli mi bylo jasné, že by mi tahle práce mohla vyhovovat. Jsem takzvaný „papírový typ“ – mám ráda administrativu a zároveň mě těší kontakt s lidmi. Tahle kombinace se u pozice na podatelně krásně spojila, takže to rozhodně nebyla náhoda, ale vědomé rozhodnutí, že právě tohle je role, která mi sedne.

Jak probíhalo Vaše zaučení a začlenění do týmu? Dostala jste potřebnou podporu?
Zaučení probíhalo naprosto bez problémů. Všechno bylo klidné, vstřícné a v pohodovém tempu – žádný zbytečný stres nebo tlak. Cítila jsem, že mám prostor se postupně vše naučit a zorientovat. Podpora od kolegů i nadřízených byla skvělá, za což jsem moc vděčná.

Jak vypadá Váš běžný pracovní den na recepci univerzity?
Do práce nastupuji v 6:30. Agenda na podatelně je poměrně široká, takže uvedu alespoň několik příkladů pro představu. Po příchodu do práce připravuji poštu z předchozího dne – třídím ji a eviduji podle jednotlivých fakult. Následuje administrace datových schránek, faktur a dalších zásilek. Po obědě dorazí pošta a celý proces se opakuje – opět třídění, evidence, zpracování. Kromě toho také vyřizuji telefonáty a průběžně řeším další operativní úkoly. Každý den je jiný, ale zároveň má svůj řád.

Co Vás na této práci nejvíce baví nebo těší?
Mám ráda, když má den spád a smysl. Těší mě, když se postupně plní jednotlivé úkoly a na konci dne mohu pomyslně „odškrtnout“ vše, co bylo potřeba. Ten pocit, že je vše hotovo a vyřízeno, je pro mě velmi uspokojující.

Jaká je atmosféra na univerzitě? Připadáte si jako součást tamního kolektivu?
Kolektiv je skvělý! Po třech měsících už dobře vím, kdo kam patří, a mám radost z toho, že i ostatní kolegové už znají mě. Podatelna je takovým přirozeným centrem dění – pořád se tu něco děje, panuje tu takový „správný šrumec“, ve kterém se už dnes dobře orientuji a jsem jeho součástí.

V čem Vám vyhovuje spolupráce se SDZP jako zaměstnavatelem?
Nejvíce si cením nastavení pracovní doby a vstřícného přístupu, který respektuje rodinný život. Pro mě jako matku je důležité mít možnost skloubit práci a péči o rodinu – a v tom mi SDZP maximálně vyhovuje.

Jaké jsou Vaše pracovní sny nebo plány do budoucna?
Moje priorita je a zůstává rodina. Nemám potřebu za každou cenu kariérně „šplhat“ nebo se hnát vzhůru za každou cenu. Na druhou stranu, pokud by časem přišla nějaká nabídka, která by mi dávala smysl a byla slučitelná s rodinným životem, určitě bych ji zvážila.

Máte pocit, že Vás tato práce nějakým způsobem posunula – třeba profesně nebo osobně?
Rozhodně ano! Získala jsem hlubší přehled o administrativních procesech jako celku. V minulosti jsem pracovala spíše s dílčími úkoly, teď vidím širší souvislosti. A co je nejdůležitější – dělám práci, která mě opravdu baví a naplňuje.

Jaké to je pracovat s lidmi se zdravotním znevýhodněním?
Ano, někteří kolegové mají status OZP, ale musím říct, že to v každodenním fungování nijak nevnímám jako překážku. Všechno je úplně přirozené a pohodové. Obecně si myslím, že když je správná komunikace a vstřícný přístup ze strany vedení, spolupráce může bez problémů fungovat k oboustranné spokojenosti.

Co Vám dělá dobrý den?
V práci je to jednoznačně ten pocit, když jdu ráno do práce a večer zpátky domů s úsměvem. A když je pracovní den v pohodě, o to víc si pak užívám čas s dětmi, manželem a svými koníčky. To je pro mě ten ideální balanc.