Rozhovor s Mgr. Petrem Hartmanem

Petr pracuje v SDZP už sedm let a aktuálně je na pozici Projektového vedoucího call centra. Rozhodli jsme se ho vyzpovídat a zjistit, co ho v životě nejvíce motivuje. 

Jak se vyvíjela Vaše kariéra, co Vás dovedlo do SDZP družstvo?

Moje profesní kariéra byla velmi pestrá, věnoval jsem se např. umělecké kovařině, uklízel jsem sklady, řídil jsem sanitku, pracoval jsem jako operátor i v IT…Nikdy jsem ale neměl velké ambice pro vedoucí pozice a neprahl jsem po rychlém kariérním růstu. Pro mě jsou důležité dobré pracovní vztahy. Moji nadřízení ve mně ale vždy viděli více a tak jsem se ocitl i na mé aktuální pozici. Moje vnitřní nastavení je takové, že mě baví více bojovat za lepší svět než za svoji kariéru.

V SDZP pracujete už řadu let, co se vám na Vaší práci nejvíce líbí?

Největší výhoda SDZP je spolupráce s lidmi, kteří jsou opravdu velmi různorodí. Je to dané i tím, že i handicapy zdejších zaměstnanců jsou rozdílné. Zároveň, ale tady vidíte ochotu pracovat právě na příjemném pracovním klima a je tady i velká chuť si navzájem pomáhat. Tím, že mám možnost porovnávat práci lidí s OZP se  “zdravými” zaměstnanci z předchozích pracovních příležitostí, tak mohu s čistým svědomím prohlásit, že lidé s handicapem jsou opravdu větší dříči a váží si svého zaměstnání. S takovým týmem je pak radost pracovat.

Co Vás v práci nejvíce motivuje?

Motivuje mě už jen samotná skutečnost, že jsem dostal příležitost pracovat. Baví mě lidi spojovat a nenásilně motivovat k lepším mezilidským vztahům. Rád jdu také lidem příkladem, takže se k lidem chovám laskavě a s respektem. Bohužel ne vždy se to setká s úspěchem. Držím se pravidla “třikrát a dost”. Pokud tedy zaměstnanci opakovaně chybují a jsou ke svému okolí hrubí, tak jim dokážu stejnou mincí oplatit.

Má Vaše práce i stinnou stránku?

Občas svět nechápu. Covidová krize na mě dolehla a přiznám se, že jsem cítil velkou demotivaci. Přijde mi totiž, že tato krize lidi ještě více rozdělila a odcizila. Lidstvo by se nad sebou mělo velmi rychle zamyslet než bude pozdě. Samozřejmě každý musí začít sám u sebe. Vzájemná laskavost a úcta k přírodě je dobrým startem.

Co Vás nabíjí ve Vašem osobním životě?

Baví mě cestování a příroda, rád čtu a odjakživa mě fascinovala hudba. Začalo to pokusy s bubnováním, pak mě ale uhranula kytara a láska na celý život byla na světě. Měl jsem příležitost si zahrát i s několika kapelami, ale rád si zahraju i dneska třeba i na nějaké neformální firemní akci nebo u táboráku. Rád hudbu i poslouchám, dokáže mě nabíjet a dostat i z melancholické nálady.