Objevte inspirativní příběh Vítka Martina, který se snaží pomáhat lidem a měnit životy! Co ho přivedlo do SDZP? A jaké novinky chystá?

Vítku, co Vás do SDZP družstva přivedlo?

Můj příběh začal na střední obchodní škole v Děčíně, kde jsem poprvé objevil své ambice pomáhat lidem. Teorie studia mě uchvátila, protože jsem viděl, jak může pomoc jednotlivcům přispět k růstu celé společnosti. Po dokončení školy jsem měl v úmyslu nastoupit k policii, ale bohužel jsem neuspěl. V této chvíli mi kamarád Láďa, který je nyní mým kolegou v SDZP a zároveň bratrem mé spolužačky, navrhl, abych zkusil studovat sociální obor na FSE UJEP v Ústí nad Labem. V současné době jsem v posledním ročníku a v květnu budu snad úspěšně zakončovat své studium.

Jak Vaše práce vypadá? Co Vás na ní baví a co naopak ne?

Do SDZP jsem nastoupil letos 1. července jako pracovník v sociálních službách. Mým hlavním úkolem je administrativa a jsem pravou rukou našeho sociálního pracovníka, Ladislava Mrázika. Kromě administrativních povinností se také podílím na jednání s klienty a na výcviku sociálních dovedností – vše pod jeho dohledem. Nejvíce mě baví motivovat lidi a vymýšlet inovativní způsoby, jak je povzbudit k růstu a pomoci jim vyřešit jejich problémy. Naopak, co mě nebaví, je monotónní papírování. Mám diagnostikovanou ADHD, a proto potřebuji, aby moje práce byla různorodá a plná změn.

Co Vás aktuálně nejvíce v životě naplňuje?

Motivací pro mě je především studium. Rád se učím a tématika, kterou studuji, mě velmi zajímá. Obzvlášť mě při studiu zaujaly oblasti sociálně vyloučených lokalit, individuální metody práce s klientem, výcvik sociálních dovedností a sociologie marginalizovaných skupin. Tyto témata mě inspirují k osobnímu rozvoji a vzdělávání.

Umíte překonávat krize a překážky?

Mám štěstí, že jsem dosud nemusel čelit žádné vážné krizi. Nicméně se často potýkám se stresem, se kterým jsem dříve neuměl efektivně pracovat. Možná je to otázka věku, možná zkušeností, ale postupně se mi daří stres lépe zvládat a přijímat ho jako součást procesu, kdy opouštím svou komfortní zónu. Tento přístup mě posouvá vpřed a pomáhá mi stát se silnějším a sebejistějším.

Jak se Vám v družstvu líbí?

Před nástupem do družstva jsem měl obavy, že jako nejmladší člen týmu nebudu přijat. Naštěstí se ukázalo, že to byla mylná domněnka! V SDZP se věkové rozdíly stírají a přístup mezi členy týmu je skutečně rovnocenný. Navíc šéfové jsou pohodáři a celý kolektiv je velmi přátelský a vstřícný.

S kolegou Láďou od prázdnin realizujete výcviky pro zaměstnance družstva. Jaké jsou ohlasy?

Ano, od července jsme začali jednou měsíčně organizovat rozvojové sociální aktivity na pracovištích v Boleticích a České Lípě. Zaměřujeme se nejen na posílení pracovního kolektivu, který je na obou místech výborný, ale také na témata jako je komunikace, asertivita, sebepoznání a další zajímavé oblasti. Tyto dovednosti účastníkům mohou přinést nové kompetence do jejich životů. Na vyhodnocení v prosinci jsme velmi zvědaví. Zprvu nebylo nadšení pro tyto aktivity příliš velké, ale během prvního výcviku jsme zaznamenali obrovský obrat, což nás upřímně potěšilo.

Co aktuálně chystáte dalšího?

Od ledna 2025 zahajujeme nový pilotní projekt zaměřený na rozvoj sociálních dovedností a osobního růstu. Vytvořili jsme prostor pro pravidelná setkání v malé skupině (max. 8 osob), která zaměstnancům družstva pomohou rozvíjet kreativitu, schopnost volně se vyjadřovat, lépe zvládat konflikty a řešit je v klidu. V příjemné atmosféře se budou moci poznávat skrze interakci a kooperaci, zlepšit komunikaci a asertivní chování, a naučit se aktivně naslouchat a efektivně spolupracovat. Na tento výcvik se také velmi těšíme!

Zmínil jste, že váš kolega Láďa je zároveň vaším dobrým kamarádem. Jak to ovlivňuje vaši práci? Je to výhoda, nebo nevýhoda?

Jednoznačně to vnímám jako výhodu! Dokážeme si dát velmi upřímnou zpětnou vazbu, což nás oba posouvá kupředu. Naše výměny názorů bývají někdy i ostřejší, ale jako přátelé to zvládáme. Vzájemná otevřenost nám umožňuje hovořit o nápadech a překonávat překážky, což dělá naši spolupráci ještě efektivnější!

Umíte relaxovat? Co vás ve volném čase baví?

Rád si odpočinu u nějakého seriálu. Aktuálně mě na Netflixu baví minisérie psychologického dramatu Ripley. Jako relaxaci považuji také manuální práci na rodinném domku, kam jsme se nedávno s maminkou přestěhovali. U této činnosti si člověk krásně odpočine a navíc má možnost vidět výsledky své práce, což potěší nejen mě, ale i ostatní.