Jaká je v současnosti pozice sociálních podniků a co je konkurenční výhoda SDZP? O tom jsme si povídali s provozním ředitelem družstva.

Martine, jak jste se dostal do SDZP, jaké je Vaše (původní) profesní zaměření?

Byla to souhra náhod a životních okolností.  Vystudoval jsem obor Aplikovaná informatika a řadu let jsem se i v tomto oboru pohyboval. Rád pracovně cestuji, komunikuji a jednám s lidmi, což se mi u původní profese nedařilo. Moji každodenní rutinou byla  práce od stolu a určitá monotónnost, která mě, pochopitelně, nenaplňovala. Ve chvíli, kdy jsem pak poznal svoji současnou manželku, dceru našeho předsedy družstva, nastal u mě zvrat o a to nejen v osobní životě, ale i profesním. Vize a poslání SDZP družstvo mě natolik nadchla, že jsem se rozhodl své nabyté znalosti a zkušenosti zúročit právě při vytváření pracovních příležitostí pro handicapované a stal jsem se součástí týmu.

Empatie je v sociálním podnikání zásadní, jak vnímáte handicapované?

V dětství jsem měl komplikovaný úraz kvůli kterému mám deformovaný loket s minimální hybností a tím i výrazně ochablou levou paži. V porovnání s tím, co denně vidím u svých kolegů, se to sice nedá vůbec srovnávat,  mám ale takto alespoň malé tušení, jak bolest, tělesné limity a odlišnost mohou být při práci demotivující. Ve své profesi potkávám denně handicapované a nepřestane mě nikdy fascinovat jejich vnitřní motor, který je popohání stále kupředu. Vídám to mnohem častěji než u lidí, kteří jsou zdraví. A pravidlem dokonce bývá, že čím těžší handicap, tím jsou toho více schopni překonat. 

Je Váš přístup k handicapovaným tedy jiný?

Mám ve svém životě určitá pravidla, která platí pro všechny. Mým cílem je přistupovat ke všem s pochopením, naslouchat a zároveň projevit úctu k potřebám člověka.  Z pohledu leadershipu jsou některá rozhodnutí v tomto směru těžká, avšak dokážu používat svou intuici, která mě zatím nikdy nezklamala. 

Jaká je z Vašeho pohledu v současnosti pozice sociálních podniků v ČR? Vyplatí se sociálně podnikat?

SDZP družstvo je tu už téměř 20 let a za tu dobu jsme ušli dlouhou cestu plnou trnů a bodláků. Za to, kde se nyní nacházíme, patří obrovské poděkování Honzovi (pozn. Jan Palička – předseda družstva), který má srdce na pravém místě a dokáže se obklopit těmi správnými lidmi, kteří to cítí stejně. Ano, k podnikání patří risk a nejistota. Je tu ale jeden zásadní rozdíl a to, že lidé s handicapem nikdy nebudou schopni vykonávat práci zcela stejně jako člověk zdravý. Jde samozřejmě hlavně o zdravotní limity, ale i o formu zasmluvnění, kde většina zaměstnanců má zkrácený úvazek. Je tedy jasné, že konkurovat firmám, které handicapované nezaměstnávají, není vůbec snadné. Jsou zde ale ještě zcela jiné problémy a tady už narážím na tu první otázku. V Česku totiž dlouhodobě není pro sociální podniky v tomto směru nějaká větší jistota. Nemůžeme si být jisti, zda aktuální a potřebné kompenzace budou reagovat i na další legislativní změny. Nemůžete si být jisti, zda za několik let vůbec nějaké budou. V ČR dlouhodobě chybí zákon o sociálním podnikání resp. sociální ekonomice. Bylo zde už několik pokusů, avšak většinou to minimálně reflektovalo potřeby z praxe. I to je důvod, proč se snažíme být maximálně aktivní v různých pracovních skupinách a předávat naše zkušenosti. Můj obecný názor na věc je takový, že kvalitní sociální podnikání nelze realizovat, pokud zde není silná touha pomáhat a také zvládat veškeré nástrahy.   

SDZP se specializuje na technické obory, proč?

SDZP původem vzniklo z technicky orientované firmy a má tak v tomto směru dlouhodobé zkušenosti. Máme celou řadu technicky zaměřených kolegů s různorodou odborností. Snažíme se neusnout na vavřínech a stále společně hledat další možnosti rozvoje, protože v tom je bezpochyby budoucnost. Trh práce 21. století vyžaduje flexibilitu a celoživotní vzdělávání a my si to velmi dobře uvědomujeme.  Myslím si, že tento přístup zatím není u sociálních podniků tak běžný a dává nám to jistou konkurenční výhodu.  

Jak vnímají handicapovaní tlak na rozvoj v oblasti technologií?

V současné nejisté době se může ledacos změnit, ale dlouhodobě pociťuji, že je nutné se ze strany handicapovaných technologicky výrazně posouvat, protože snadné práce ubývá.  Dobrou zprávou určitě je, že se nám to ve většině případech daří. Pokud je vůle, tak i handicapovaní mohou vykonávat odbornější práci. Je to sice na obou stranách těžší cesta, ale s daleko lepším dlouhodobým výsledkem. Jen za posledních 5 let mnoho kolegů udělalo ohromný pokrok, protože vykonávají zdárně takové pracovní pozice, které si u sebe dříve neuměli ani představit. Jsem na ně v tomto ohledu velmi hrdý. Na druhou stranu si uvědomuji, že jsou zde i handicapovaní, kteří z různých důvodů v tomto směru rozvoje naráží na své limity, a i pro ně je nutné hledat vhodné uplatnění. 

Za svoje dlouholeté působení v družstvu jste viděl bezpočet životních příběhů, je nějaký, který  Vám zůstal na paměti?

Mám v paměti opravdu všechny. A není jich málo. Nejde na to zapomenout, když jste s těmi lidmi v každodenním kontaktu. Víte, co se jim přihodilo, a co prožívají. Určitě bych zde nechtěl nějaké „vyzdvihovat“ nad ostatními. Některé životní příběhy našich zaměstnanců naleznete na našem webu. Myslím si, že jsou inspirativní a jsem moc rád, že jsou lidé z našeho týmu ochotni svůj příběh sdílet. 

Co Vás osobně motivuje rozvíjet oblast, která nemá zrovna na růžích ustláno?

Myslím, že to vychází z toho, co jsme si do teď povídali. Jako většinu lidí mě motivuje, když vím, že to co dělám, má nějaký smysl. Každý den v týmu vidím, jak jsou si zde lidé sami sobě oporou. Vědí, že v tom nejsou sami a dokáží společně překonávat své limity. I to je určitě důvod, proč děláme tak velké pokroky v mnoha směrech. A těším se na další výzvy, které máme ještě před sebou.  

Kde dobíjíte baterky?

Jsem hrdý otec dvou dcer, šťastný manžel,  nadšený sportovec, ochránce zvířat a přírody. Z toho je myslím velmi dobře patrné, kde dobíjím baterky:-)  Všem, kteří by o mě rádi věděli více, doporučuji navštívit můj veřejný profil na sociální síti Twitter.