Jak se dokázala Jana Živná poprat s pracovními výzvami, které jí i stresovaly? Dozvíte se v tomto článku.

Na jaké pozici v SDZP pracujete, co Vás do družstva přivedlo?

V současné době pracuji na pozici administrativního pracovníka pro ČSOB a telefonního operátora. Do družstva jsem se dostala zhruba před dvěma lety. Moje situace tehdy byla poměrně stresující, protože mi můj zaměstnavatel oznámil, že provozovna, kde pracuji, končí a já si musím hledat nové zaměstnání. Nicméně, osud se mi naklonil. Kamarádka mi poslala inzerát, kde družstvo SDZP nabízelo pozici operátora v call centru v České Lípě. Bez váhání jsem se přihlásila, a ještě ten samý den jsem byla pozvána na pohovor. Vedoucí call centra a já jsme si okamžitě sedly, nabídla mi práci, kterou jsem s nadšením přijala. O několik dní později jsem již nastoupila do nového zaměstnání.

Jaké jsou Vaše zdravotní limity?

V minulosti mi byl diagnostikován Syndrom karpálního tunelu, který jsem měla na obou rukou. Bohužel operace nepřinesla očekávaný výsledek, u pravé ruky došlo k trvalému poškození nervů a následně i hybnosti. Tato situace nebyla příjemná a dlouhou dobu jsem byla na sebe dost naštvaná. Nicméně, s časem přišlo smíření a dnes vnímám, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Jaký byl Váš start v družstvu?

Začátek byl trochu náročnější, protože náplň práce i program, ve kterém se pracovalo, byly hodně odlišné od toho, na co jsem byla zvyklá z předchozích zaměstnání. Díky podpoře kolektivu i vedení jsem se to celkem rychle naučila. Poměrně brzy pak přišla nabídka pracovat pro ČSOB, trochu mě to zaskočilo, protože jsem si nebyla jistá, jestli to zvládnu. Jsem ten typ člověka, který nechce nikoho zklamat. Nakonec jsem se odvážila a nelituji toho. Konec konců jsem ráda, že alespoň využiji maturitu, kterou jsem si udělala ve svých jednačtyřiceti letech.

Jak vypadá Vaše současná pracovní náplň? A co máte na své práci nejraději?

Moje práce je o číslech, které mám opravdu ráda. Je to patrně genetická záležitost, protože čísla miloval i můj tatínek, a můj syn je na tom podobně. Čtyři hodiny denně jsem jako fakturantka ponořena v číslech a zbývající dvě hodiny pracuji jako operátorka. Co se týče toho, co se mi na mé práci líbí: je to již zmíněná láska k číslům, a také je to skvělý kolektiv, který je přátelský a povzbuzující. Líbí se mi, že v práci nikdo neřeší, kolik je vám let nebo jakou máte profesní minulost. Všichni jsou si rovni, a v naší komunikaci je vždy ochota a i humor. Příjemným bonusem je, že si mohu plánovat práci jak z kanceláře, tak z domova.

Jak se Vám daří překonávat krize a překážky?

Občas je to o tom, že zkrátka musíte zatnout zuby a vydržet. Mám v životě velké štěstí na lidi kolem sebe. Jeden takový člověk je i má šéfová, Markéta Břundová, která je zdrojem neotřelých nápadů, jež dokážou zvednout náladu. Vybavuji si situaci, kdy nás poprosila, abychom do práce přinesli tužkové baterie. Následující den jsme je přinesli. Překvapením bylo, když nás v pracovní pauze zavedla do chodby, kde byla z papírových ruliček sestavena dráha. Vytáhla autíčko na dálkové ovládání a řekla, ať si vyndáme ty tužkové baterie a jdeme závodit.

Jak vnímáte vizi SDZP družstva a co je pro vás ta největší přidaná hodnota?

To, co vnímám jako nejpodstatnější, je skutečnost, že lidé s handicapem dostávají šanci na normální život a práci, která je naplňuje. Nikdo neřeší, kolik vám je a jaké máte postižení. Prostě ve vás věří a motivují vás, abyste si věřili.

Co vás nejvíce těší a jak trávíte svůj volný čas?

Pro mě je prioritou číslo jedna rodina, takže nejvíce času trávím s rodinou a vnoučaty. Mám tři pejsky, se kterými ráda vyrazím na procházku, a v neposlední řadě mám skvělé přátele, se kterými si třeba mohu dát kávu na zahrádce.