Práce v našem životě představuje bezesporu hodnotu, která se odráží v rozvoji celé společnosti. Podle odborníků má práce nejen ekonomický, sociální a kulturní přínos, ale odráží se i na zdravotní stránce člověka. O to větší důležitost má práce u lidí, kteří nepatří mezi zdravé jedince a to ať příčinou tragické životní události nebo kvůli vrozené vadě nebo nemoci.
Společenská odpovědnost se skutečnou hodnotou
Podle jednoduché obecné statistiky napříč Evropou žije zhruba 10 % populace s určitým handicapem. To není zcela zanedbatelné číslo, proto je možné, že řada pracujících nemá tušení o tom, že jejich kolegové mohou mít zdravotní postižení.
Věděli jste, že také UJEP má ve svých řadách téměř 45 takových zaměstnanců? Nejčastěji pracují na administrativních pozicích, jako recepční nebo pracovníci dohledového centra. Uplatnění zde nacházejí díky partnerství UJEP s SDZP družstvem, které téměř dvacet let vytváří pomoc na míru handicapovaným a zajišťuje jim komplexní integraci, tak aby zdravotně postižení mohli vést plnohodnotný a spokojený život. Soustředí se na realizování vlastních projektů a služeb, díky kterým se jejich klienti profesně i osobnostně rozvíjejí. UJEP patří mezi nejstarší partnery této mise a dává už od roku 2012 handicapovaným nejen finanční jistotu, ale především motivaci pro seberozvoj a uplatnění ve společnosti.
“Kdo zná PROČ, dokáže najít jakékoliv JAK.” Friedrich Nietzsche
Přínos pro všechny
Podle zkušeností největších zaměstnavatelů, má zaměstnávání handicapovaných přínos pro celou firemní kulturu. Podle nich jsou lidé se zdravotním postižením často velmi pracovití a loajální zaměstnanci. Často je to dané skutečností, že pro zdravotně postiženého je složitější nalézt takové zaměstnání, které mu skutečně vyhovuje po všech stránkách. Ve chvíli kdy takové najde, tak si ho mnohem více cení. Další výhodou pro zaměstnavatele je také diverzita pracovních týmů, která prokazatelně vede ke snížení stresu v týmu, i ke zkvalitnění atmosféry na pracovišti. Z pohledu handicapovaných je největší přidanou hodnotou především kontakt s lidmi, udržení v činnosti a životní aktivitě, pocit užitečnosti a potřebnosti, uspokojení z dobře odvedené práce a také skutečnost, že mohou zapomenout na své všední starosti a často i na nemoc samotnou.